O nás

Vše začalo v roce 2001cestou vlakem od rodičů zpět do Prahy. V té době se zrovna u sousedů narodila krásná koťátka (u nás se říká, taková pravá venkovská směs) a my si uvědomili, že bychom doma chtěli mít také nějakého mazlíka, který nás po náročném dni v práci rozveselí.

Moc jsme si přáli pejska, ale naše časová zaneprázdněnost nám nedovolovala věnovat se takovému zvířátku jak si právem zaslouží (procházky, výlety). Přesto jsme se naší představy nechtěli vzdát a nakonec jsme si domů přivezli želvovinovou kočičku. Takové zvířátko bylo přesně stvořeno pro nás. Krásně vrní, tulí se a člověka příjemně uklidňuje. Zároveň je to i takový samorost, který si dokáže dlouhé hodiny vyhrát sám se sebou nebo pěknou hromádkou hraček. Ale i tak koťátko dlouho nezůstalo doma samo a přivezli jsme modrou kamarádku Lily. Z holek se stalo parádní dováděcí komando, neustále vymýšlely nějaké lumpárny, ale přesto, že se tak báječně skamarádily, museli jsme dát Sammy pryč. Bohužel i přes veškeré snahy nás i druhé kočičky, se často vracela ke svému velmi asociálnímu chování. Samozřejmě jsme pro ni našli příjemný domov u kamarádky. Poté Lily po dlouhou dobu zůstala sama. Z naší lásky, kterou jsme jí zahrnovali se z ní stal neskutečný mazlíček, který u vás dokáže sedět dlouhé hodiny, pozorovat vás, vrnět a být vděčný za každé něžné pohlazení.
Jednoho srpnového podvečera jsme Lildě přivezli překvapení - krásného modrého kocourka Honeyho. Během chvíle si na sebe zvykli a stali se nerozlučnou dvojicí. Byla to prostě láska na první pohled. Samá pusinka, samé něžné doteky na kožíšku.

Když jsme v létě loňského roku, vlastně ani nevíme proč, zabrouzdali na stránky jedné chovatelské stanice, zjistili jsme, že existují roztomilé čokoládové britky. A bylo jasno. Jdeme hledat nový přírůstek do našeho bytečku. Měli jsme štěstí a svůj krásný sen jsme si mohli v říjnu 2008 přivést domů. Nádherná čokoládička Nairi. Vymýšlí samé lumpárny a nenechá nás chvíli odpočinout, ale když se na vás podívá těma nádhernýma šibalskýma očima, je všechno odpuštěno. Ovšem i tak, aby jí nebylo moc smutno a my si mohli užívat pokukování na krásné kotěcí hrátky, přivezli jsme domů sněhově bílou nevlastní sestřičku Gabi. V té době jsme ještě ovšem netušili, že kousek od Prahy se v jedné chovatelské stanici narodila krásná colorpointová koťátka a já objevím jejich webovou stránku a čokopointí holčičku budu chtít domů. Mezitím se obě holčičky báječně skamarádily, začaly vymýšlet různé lumpárny a aby se náhodou moc nenudily, po pár měsících, v únoru 2009 jsme je doplnili na "los trios" - o čokopointí Ori.

A tak nějak to začalo